Rádi zveřejňujeme článek paní Dagmar Kuhnové, která vytvořila a udržuje krásné květinové zákoutí u Role.

Ráda se učím. Byla to pro mne výzva. Zanedbaná plocha plná plevelů opakovaně se vysemeňujících. Lákalo mne vyzkoušet si, co všechno obnáší smíšený trvalkový záhon
od výběru rostlinných druhů, přípravy výsadbové plochy, výsadby a doprovodné péče. Záhon kvetoucí od časného jara do pozdního podzimu. Takový, jakých již mnoho zdobí četná města i obce celé Evropy.
Na jaře roku 2019 jsem se rozhodla a začala plít. Vytrvalé plevele a pak, prakticky po celé vegetační období, semenáčky jednoletých plevelů, kterých se rodilo tisíce. Protože některé rostliny důvěrně znám, nemohla jsem si nevšimnout divizen, hadinců, řebříčků, bodláku obecného, třezalky, lnice, rmenu…Napadlo mne, sem tam některé rostlinky ponechat, mohou přizdobit stále okopávaný záhon v první sezóně. Potom jsem je včas, před vysemeněním, musela ostříhat.
Sem tam mi pomohly ochotné blízké i vzdálenější sousedky. V průběhu léta mi pracovníci technických služeb pomohli realizovat drenážní rýhu mezi chodníkem a záhonem. Výsadbová plocha s přilehlým chodníkem vytvářely totiž nádrž, která se po přívalovém dešti měnila ve vanu plnou bahna. Zažila jsem i zábavné komentáře kolemjdoucích, jeden příklad za všechny: „Pani, to máte z trestu, že jo!“
Největší „estetická krize“ nastala, když ponechané kvetoucí „plevele“ ztratily svou vitální sílu a končily své krátké životy. V tomto období druhé poloviny srpna jsem pro estetiku záhonu mohla dělat jen málo – postupně likvidovat zasychající rostliny. Lidé jsou obecně málo trpěliví, tak se z mnohých míst ozývaly hlasy o nevzhlednosti záhonu.
S výsadbou trvalek jsem čekala na konec srpna. To je jejich čas, slunce již není tak spalující pro nově vysazené pereny. V září, s nástupem dětí do školy, byla většina rostlin v zemi.
Na říjnovou výsadbu jsem ještě objednala různé druhy cibulovin, které záhon budou zdobit
v předjaří.
Letošní jaro mne vypeklo doslova a do písmene. Bylo nezvykle teplo a nepršelo 6 týdnů. Rostliny žíznivě čekaly každý den na zálivku z vantrok. Protože jsem vodu nosila v konvích
a mé fyzické možnosti jsou značně omezené, dostalo se pokaždé jen na některé. Zvládly to všechny. Bála jsem se přesazovat a tak výsadba na části záhonu zůstala nedokončená. Snad se dokončení podaří opět na konci srpna. Prázdná místa mi ochotně pomohly zaplnit z loňska vysemeněné tmavomodré stračky a bizarní šalvěje muškátové.

Ráda přicházím k záhonu ráno. S prvními teplými paprsky slunce přilétají včely a čmeláci
na pastvu. Pozoruji líté boje mezi včelkami samotářkami a včelami medonosnými okolo šalvěje hajní. Na obrovských pyskatých květech šalvěje muškátové se pase kovově černomodrá drvodělka. Patří mezi včelovité, je větší než všichni naši čmeláci a přilétla k nám s globálním oteplováním z jižnějších částí Evropy. V hlíně si staví sklípek svého obydlí vosička hrnčířka, tajná pomocnice pěstitelů a jedinečná biologická ochrana rostlin proti hmyzím škůdcům. Vysoké verbeny lákají motýli. Občas přilétne i dlouhozobka – motýl podobný kolibříku.
A přitom pozorování oživlého kousku půdy vytrhávám mladé plevele, které se stále snaží
a snaží…

Dagmar Kuhnová, 6. června 2020

Fotky kolemjdoucích


0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.